Cancún – přestupní stanice a tipy pro baťůžkáře

O městě Cancún jsem dopředu neslyšel nic moc pěkného a to především kvůli tamnímu masivnímu turismu. Přesto jsem se rozhodl dát mu šanci a nakonec jsem zjistil, že za nekonečnou řadou hotelových resortů se skrývá jeho opravdovější a zajímavější tvář.

Město Cancún leží na severovýchodě poloostrova Yucatan a pokud se chcete do téhle části Mexika dostat přímo z Evropy, pravděpodobně se mu nevyhnete. Známé je to tu především kvůli karibskému pobřeží s bílými plážemi a průzračně modrou mořskou vodou. Obliba téhle oblasti ale už bohužel zašla příliš daleko a většina pobřeží je proto dnes ohraničena nekonečným pásem hotelů a jejich nesmlouvavých plotů.

Ročně sem podle mě musí přiletět miliony lidí. Hodně z nich prý ovšem neví, že samotné město Cancún se nachází pár kilometrů dál od pobřeží a je to v podstatě úplný opak všech těch navoněných hotelových komplexů. Ani téhle části se samozřejmě turismus úplně nevyhnul, ale je to pořád celkem normální město, kde žije spousta místních a kde se na rozdíl od místních resortů můžete dobře a levně najíst i ubytovat a také poznat jak žijí místní.

Já to tady pojal jako přestupní stanici mezi Evropou a zbytkem Mexika, kde si zařídím nějaké základní věci spojené s pozdějším cestováním. Další zastávka je totiž trochu odříznutý ostrov Holbox, na který prý není na škodu se trochu připravit. Především jsem potřeboval sehnat peníze, protože do začátku jsem měl z Prahy směněno jen menší množství amerických dolarů a bude mi mnohem sympatičtější platit místními pesos (mimo jiné i proto, že kurz s korunou je 1:1,1, takže máte vždycky celkem jasnou představu, kolik co stojí).

Co zařídit po příletu

Co se týká výběru peněz, bankomatů je všude dost, ale s ohledem na bezpečnost a kurz se doporučuje vybírat pouze v uzavřených prostorách bank. Připravte se na to, že zaplatíte poplatek za výběr dané bance a to i přesto, že třeba máte u svojí domácí banky výběry v zahraničí zdarma (ani Revolut kartou to neobejdete). Potom co mi kartu od mBanky odmítl bankomat Santander jsem si náhodně vyzkoušel Scotiabank, kde jsem za výběr zaplatil poplatek 100 pesos (později jsem vybíral u Citibank, kde to bylo jen cca 32 pesos).

Kromě peněz jsem taky jsem potřeboval místní SIM kartu, abych nebyl závislý na náhodných wifinách. Nakonec jsem pořídil předplacenou kartu od hlavního místního operátora Telcel, kde platíte 150 pesos za vlastní simku s číslem (která toho podle mě sama o sobě moc neumí) a k tomu si můžete připlatit nějaký z datových balíčků. Já nakonec zvolil 1,5 Gb za 200 pesos, který platí 30 dní. S tím už se dá tak nějak vyžít a případně se to dá vždycky dokoupit.

Další věc co jsem koupil byl adaptér do elektriky. V Mexiku je totiž jiný typ zásuvek a české kabely byste do toho asi nenacpali. Akorát jsem nevěděl, jestli stačí mít obyčejnou redukci, nebo i nějaký speciální měnič napětí. Po masivním googlení jsem přišel na to, že to potřeba není a teď můžu dělat chytrýho :)

Takže většina dnešních nabíječek je prý dělaná tak, aby fungovala v Evropě i Americe. A pokud byste si přece jen nebyli jistí, mrkněte na tu svojí a pokud je tam napsáno Input něco jako 100-230 V a 50-60 Hz, je to OK. Laicky řečeno jde o to, že v Mexiku jsou tyhle hodnoty 127 V / 60 Hz a pokud se tyhle čísla vejdou do těch intervalů na nabíječce, jste za vodou. Stačí tedy obyčejná redukce, kterou seženete cca za pár šlupek (v mém případě to bylo 50 pesos). Kupte si jich klidně víc, ať můžete nabíjet víc věcí najednou.

Poslední věc, co jsem řešil, byl opalovák a repelent. Ne že bych tyhle věci nějak masivně využíval, ale s vidinou přesunu na ostrov Holbox, kde je prý přes den dost slunce a v noci hodně komárů (a cena obojího je tam skoro trojnásobná), jsem chtěl být připravený. Lékárnice byla pohotová a nacpala mi tam rovnou i drahý balzám po opalování. To jsem ale nechtěl a nakonec se mi z toho podařilo vyvlíknout. Proti tomu ale zahájila protiútok s probiotiky a já nakonec tuhle obchodní bitvu prohrál :)

Co omrknout v centru

Ok, ne že by byl podle mě Cancún nějaké super místo, které stojí navštívit cíleně, ale pokud se tu náhodou ocitnete, určitě si projděte jeho centrum a nasajte místní atmosféru. Já tak trochu dopředu počítal s tím, že to bude celé absolutní turistické peklo, a nejspíš i díky tomu jsem byl mile překvapen, že v centru je to úplně normální. Dlouhodobě by to tu asi byla nuda, ale na jedno-až-dvoudenní zastávku spojenou s návštěvou pláže to není špatné.

Doporučuji zamířit směrem k plácku zvanému Parque Local a projít si zdejší uličky. Narazíte na trochu místního streetartu a mnoho zaparkovaných a různě přestavěných VW Brouků. Na samotném plácku si pak můžete dát nějaké místní levné jídlo ze stánku. Já vyzkoušel zcela náhodný pokrm, jehož jméno jsem už bohužel zapomněl, ale chutnalo to skvěle a stálo to nějakých 60 pesos. Kdybyste se ale báli dávat si přímo jídlo z ulice, je tu okolo i celkem dost různých restaurací, barů a dalších stravovacích zařízení. Všechno je celkem budget-friendly a až na pár zbloudilých turistů se tu najíte především s místními.

Když se pak odtud vydáte o pár ulic na západ, najdete tu místní rozsáhlou tržnici. Ta už tedy na turisty trochu mířená je, takže tu čekejte občasné nahánění ke stánkům a restauracím. Pořád ale počítejte s tím, že jste mimo hotelovou zónu a že ceny jsou tu v pohodě. Pokud byste si tedy chtěli koupit něco na sebe nebo třeba na pláž a nechtělo se vám tahat až do nákupního centra, je to místo, kam vyrazit. Já tedy klasicky nic moc nepotřeboval, takže jsem to tu jen omrknul, párkrát odmítl nějakou nabídku a místo toho se rozhodl vyrazit na pláž.

Jak z centra na pláž

Z centra na pláž se určitě můžete dostat milionem různých způsobů, ale ten nejautentičtější a nejlevnější je sednout na bus R1 (klíčová slova jsou Playa nebo Zona Hotelera). Systém toho, odkud co jezdí jsem se nepokoušel rozluštit, protože to nevypadalo, že by to mělo jakákoliv pravidla. Žádné cedule, žádné jasné vyznačení stanic, prostě obyčejný chaos. Nějaký bus na pláž ale jezdí skoro každých 5 minut, takže se stačí chvíli zmateně motat na hlavní ulici vedoucí kolem autobusáku firmy ADO (přímo z něj mimochodem jezdí jen dálkové a letištní spoje) a velmi brzy na správný bus určitě narazíte.

Autobus se pak vydá směrem přes město až mezi resorty, kde je z něj možné na hodně místech vystoupit. Jenže počítejte s tím, že pokud nejste pracovník nebo návštěvník jednoho z hotelů, nemá smysl vystupovat jinde, než na Playa Delfines, kde je asi jediný veřejný přístup do moře. Odsud už se pak můžete po pláži vydat kamkoliv, jde tedy jen o to někudy se dostat na pobřeží 🙂 Cesta busem z centra stojí krásných 12 pesos a počítejte, že to zabere cca 20-30 minut (podle hustoty dopravy, která někdy stojí za to).

Co se týká pláže, tak je fakt, že je to tu pěkný. Pokud si odmyslíte všechny ty řady hotelů a budete se zajímat jen o pláž a o moře, je to tu fakt jako z plakátu (a ani nemusíte přidávat instagramový filtr 🙂 Já tedy u pláže strávil minulý rok času docela dost, takže mě to popravdě nebralo zase tolik, ale chápu, že když někdo vyrazí na zaslouženou dovolenou k moři a vidí tohle, musí být nadmíru spokojený. Prostě si v hlavě přestavte, co se vám vybaví při slově „karibik“ a nejsíš to bude odpovídat. Můžete si tu dát koupačku, půjčit si surf, zahrát si beach nebo si prostě jen dát drink, válet se na slunci a přitom nedobrovolně poslouchat Descpacito 🙂

Urbex v hotelové zóně

Pláž mě teda po chvíli přestala bavit, tak jsem zkoumal, co by se tu dalo podniknout dalšího. Prošel jsem se trochu kolem a po pár minutách cesty podle silnice směrem na jih mě zaujal rozsáhlý opuštěný hotelový komplex, který sliboval zajímavý urbex. Nebyl jsem si teda úplně jistý, jestli tam fakt mám lézt, protože poblíž jedné díry v plotě zevlovali takoví dva divní chlápci a já měl zrovna peněženku nacpanou čerstvě vybranýma pesos, ale když jsme se pozdravili, už nevypadali tak nepřátelsky, tak jsem to hecnul.

Na jižní části komplexu jsem našel celkem v pohodě vstup, kde stačilo podlézt ostnatý drát a dál už to bylo v pohodě. Ostatně je tam spousta vyšlapaných cest, takže jsem tu určitě nebyl první. Urbex vypadal slibně, protože opuštěné hotely v sobě mají nějaké zvláštní kouzlo, zašlou slávu a spoustu mikropříběhů, které se tam musely kdysi dít. Trochu jsem se tam tedy zasnil, ale v tu chvíli se odněkud vynořil týpek, který mi jasně naznačil, že mám vypadnout, takže jsem se zase otočil na patě a svižně odkráčel. Pokud vás ale baví staré opuštěné budovy, zkuste tady štěstí, protože tohle se vám bude líbit.

Opravdové Mexiko poznáte v autobuse

Zpátky do města jsem zase chytil R1 a byla to jízda. Řidič měl bus náležitě vytuněný barevnýma LEDkama a pořádným soundsystémem a když jsem nastoupil, tak tu zrovna řval na plné pecky nějaký hrozně temný gangsta rap 🙂 Řidič se na to nebál šlápnout, kličkovat mezi osobáky a pořádné basové bedny tomu dodávaly grády. Cestou pak na zastávkách postupně začali nastupovat různí dělníci a hoteloví pracovníci vracející se z šichty a já měl v tu chvíli možnost i tady v té pekelné hotelové zóně zažít aspoň trochu toho autentického Mexika 🙂

Ve městě jsem do sebe hodil další streedfood a došlo mi, že už mi Cancún nemá moc do nabídnout. Koupil jsem si proto jízdenku na autobus a další den už hurá na Holbox!.

Pokud ode mě chcete dostávat různé tipy a informace z cest, nezapomeňte mě sledovat na Facebooku nebo Instagramu.